PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bolo to v júni 2010 na vojenskom letisku Mílovice neďaleko Prahy. Festival Sonisphere hostil slávnu Big 4 a k tomu veľa ďalších silných mien na čele s ALICE IN CHAINS a STONE SOUR. Ten deň bol dokonalý. Počasie, kapely, areál, absolútne všetko.
Pamätám si, že sme prichádzali za zvukov skladby „Got The Time“ a hoci som bol vtedy viac skeptický „Bushovec“, čo sa nahrávok ANTHRAX týka, doska „Persistence Of Time“ s Belladonnom patrí už viac než dvadsať rokov k mojim jednoznačným srdcovkám. Lepší začiatok festivalu si ťažko predstaviť, zmiešané pocity boli okamžite zažehnané nekompromisným spôsobom.
Vtedy to bolo Joeyho prvé turné po jeho veľkom návrate a predvádzal naozaj grandiózny výkon. Každého si musel získať. Veľká pecka „Indians“ spojená so sabbathovkou „Heaven And Hell“ ako spomienkou na Dia, „Madhouse“, „Caught In The Mosh“ či dokonca hitovka „Only“ z dosky „Sound Of White Noise“ - veľmi uvoľnený a s prehľadom zahratý a odspievaný set. Úplne totožné pocity mám po viac než piatich rokoch z ich novej, už jedenástej štúdiovky „For All Kings“. Králi z New Yorku sú späť a ich forma je naozaj viac než presvedčivá.
Po chaotických zmenách na speváckom poste, súdoch, naťahovačkách a marketingových prešľapoch prinášajú materiál, ktorý je spolu s výborným zvukom nabitý silnými nápadmi, jasným ťahom na bránku, prekrásnymi melódiami a tučnými gitarovými riffmi. Novinka od ANTHRAX poteší každého fanúšika kapely, ktorý ju sleduje od osemdesiatych rokov až po súčasnosť.
Istota a nadhľad kapelu zdobili už počas jesenného turné so SLAYER. Vo vypredanej viedenskej hale Gasometer to do nás naozaj kvalitne napálili, za bicími zaskakoval indisponovaného Charlieho paradoxne Jon Dette, známy aj z koncertného účinkovania u SLAYER. Energickí a presvedčiví ANTHRAX vtedy z pripravovaného albumu uderili singlovku „Evil Twin“. Naozaj kvalitné lákadlo, ale na novinke sa dejú aj väčšie veci.
Vrcholom nahrávky je pre mňa parádna „Breathing Lightning“. Ak o ANTHRAX ich gitarová posila, skvelý Jonathan Donais (poznáte ho aj ako zakladajúceho člena metalcoreových SHADOWS FALL), hovorí ako o dokonalom mixe melodické rocku a thrash metalu, práve táto skladba je toho perfektnou ukážkou. Veľa lepších refrénov v tomto roku nebudeme počuť. A znovu ten uvoľnený Belladonna a jeho neskutočný spevácky výkon. Kvalitka.
Nemenej pamätnými chvíľkami sú na albume aj titulná vec, úvodná, košatá, progresívna pecka „You Gotta Believe“ či ťažkotonážna riffovačka „Monster At The End“. Od začiatku až do konca je novinka ANTHRAX šťavnatým počúvaním. Ak tento album k niečomu prirovnávať, tak zrejme najviac spoločných znakov nájdeme s už spomínanou kanonádou z roku 1990 - „Persistence Of Time“.
Najväčšiu radosť z toho všetkého však prináša fakt, aká vitálna dokáže byť naša obľúbená hudba aj v roku 2016. Tri z veľkých mien svetového thrash metalu priniesli v rozmedzí pár mesiacov fantastické nové albumy a aj naživo im to hrá neuveriteľne. Žijeme v dobrých časoch!
Tri z veľkých mien svetového thrash metalu priniesli v rozmedzí pár mesiacov fantastické nové albumy a aj naživo im to hrá neuveriteľne. Žijeme v dobrých časoch!
8,5 / 10
Joey Belladonna
- spev
Scott Ian
- rytmická gitara, sprievodné vokály
Charlie Benante
- bicie
Frank Bello
- basgitara, sprievodné vokály
Jon Donais
- sólová gitara
1. You Gotta Believe
2. Monster At The End
3. For All Kings
4. Breathing Lightning
5. Suzerain
6. Evil Twin
7. Blood Eagle Wings
8. Defend/Avenge
9. All Of Them Thieves
10. This Battle Chose Us!
11. Zero Tolerance
For All Kings (2016)
Worship Music (2011)
Anthrology: No Hit Wonders (1985-1991) (DVD) (2005)
Alive 2 (live+DVD) (2005)
The Greater Of Two Evils (best of) (2004)
Music Of Mass Destruction (live+DVD) (2004)
We've Come For You All (2003)
Madhouse: The Very Best Of Anthrax (best of) (2001)
Return Of The Killer A's (best of) (1999)
Moshers 1986-1991 (best of) (1998)
Volume 8: The Threat Is Real (1998)
Stomp 442 (1995)
Live: The Island Years (live) (1994)
Sound Of White Noise (1993)
Attack Of The Killer B's (EP) (1991)
Persistence Of Time (1990)
Penikufesin (EP) (1989)
State Of Euphoria (1988)
I´m The Man (EP) (1987)
Among The Living (1987)
Spreading The Disease (1985)
Armed And Dangerous (EP) (1985)
Fistful Of Metal (1984)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 59:37
Produkce: Jay Ruston & ANTHRAX
Studio: Steakhouse Studios, Serenity West Recordings, Downtown Music Studios
-bez slovního hodnocení-
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.